Generace našich dětí

Generace našich dětí

Díky rychlému vývoji, modernizaci a rozvoji společnosti dochází k silnějším a jasnějším generačním rozdílům. Rozdíl mezi generacemi se stále prohlubuje a je viditelný na nynějších dětech v základních školách. Tyto rozdíly nutí společnost, rodiče a odborníky pracující s dětmi se zamýšlet nad tím, jak správně děti vést a vychovávat.

Čas od času je dobré se zastavit a uvědomit si, co nás jako děti formovalo, z čeho jsme se učili a jak jsme se učili, protože současná generace nynějších rodičů, kterých děti nastoupily do školního procesu, nevyrůstaly s interaktivním mobilem, internetem a tabletem v ruce se záplavou různých her. Začíná nám vyrůstat generace klikačů.

Generačně a hlavně podvědomě vychováváme své děti pomocí vzorců chování. To, co jsme odpozorovali od svých rodičů, nevědomě uplatňujeme na svých dětech. Proto začíná vznikat pomyslná propast mezi výchovou a ICT technologiemi. Potýkám se s často kladenými otázkami rodičů: „Jak máme jako rodiče vědět, jak děti s těmito technologiemi vést, nebo přesněji řečeno provést, když nás to nikdo nenaučil?“  Pokud si rodič položí tuto otázku, dokáže se ještě v tomto rychlém způsobu života zastavit a najít racionálně emoční rovnováhu pro své dítě. Mnohdy se ale stává, že rodiče pohltí rychlost životního stylu, který je nám stále více předkládán a to, co se děje kolem vlastního dítěte je jakoby neviditelné, protože to nějak funguje a plyne a vyhýbáme se řešení dalších a dalších úkolů, protože i tak je toho dost.

Čím dál častěji se setkávám s dětskou formou závislosti a to nejen na tabletech a počítačích. A jak je tomu u všech závislostí, každý, kdo potřebuje uspokojit svoji potřebu, si najde diplomaticky nejsnadnější cestu, jak se k tomu dostat. A mnohdy odborníci zabývající se terapií závislostí mají problém rozeznat, kdy jde o nutkavou potřebu a kdy je to pouze vyplnění času. Toto téma je složitější tím, že nikdo z nás asi netušil, že bude vývoj ICT technologií tak rychlý a pohltí i dnešní děti od jednoho roku věku, kde i tady se začíná hovořit o závislostech, které děti mají.  Naštěstí to také trochu závisí na rodičích, kteří mohou ICT aktivity regulovat.

Dnes si už bez počítače a mobilního telefonu nedokážeme běžný život představit. Urychlí nám to život v mnoha věcech a je to fajn mít všechno v jednom zařízení a být v kontaktu vždy a   dnes už  téměř všude. Nicméně náš mozek, i když je vybaven neuvěřitelnou plasticitou, to znamená, schopností se přizpůsobit jakémukoli prostředí, není schopen se tak rychle vývojově měnit. Urychluje se nám vývoj, levé části hemisféry, logiky, ta se snaží mít celý život nadvládu nad našimi emocemi. Ale ta pravá část, emoční, potřebuje mít na vývoj větší prostor. Děti, které jsou obklopeny tablety a utíkají od reality díky hrám, jsou podporovány pro vývoj levé hemisféry. Život jakoby přežívají, neprožívají všechno dění, jako generace nás rodičů, kdy jsme byli neustále v kolektivu dalších dětí a učili se orientovat v kolektivu a ve venkovním prostředí s otevřenýma očima. V praxi to vypadá tak, že se fyziologicky nestejnoměrně vyvíjí pravá a levá hemisféra a děti jsou konfrontovány s problémy, jako špatná grafomotorika, nesoustředěnost, poruchy řeči, myšlenkový trysk, přestávají kreslit a ztrácejí zájem o kreativní tvorbu. Velmi poklesl zájem o hraní na hudební nástroje a kroužky, kde se tvoří.

Co je ale nejzávažnější, je to, jak děti přestávají umět vyjadřovat emoce, mají problémy emočně popisovat cokoli, co prožijí.

Utvářejí si vztahy na pragmatických základech a učí se manipulativní techniky. Je to jakoby nově vyvíjející se komunikační jazyk, kterému ještě ne úplně a správně rodiče rozumí. Co je ale dobrá zpráva, vyrůstají nám noví vědci, výzkumníci a profesionálové v technických oborech. Jak ale budou žít rodinný život a jak budou opravdu šťastní, to nikdo z nás zatím netuší. A co pro to už teď můžeme udělat, abychom děti co nejlépe připravili na jejich budoucnost? Čas od času si udělat prostor a opravdu se zajímat o to, co ta dítka na těch tabletech dělají, jestli hry, které si pouštějí, mají pro ně rozvojový přínos nebo je to jen unikání od reality. Čas od času se zajímat, co opravdu děti prožívají, jaké mají emoční trápení a také s nimi čas od času vyrazit ven, na procházku, na kolo nebo na výlet, kde budete vy rodiče pozorovat vaše dítě se zájmem a dáte mu najevo, že jste tady pro něj. Začíná jaro a možnosti se otevírají a já věřím, že čas strávený venku s vašimi dětmi se vám mnohonásobě kladně vrátí.

PaedDr. Zuzana Vaňková, školní psycholožka